E - Hatikva

Červenec 2000 / Tamuz 5760

Ročník první číslo 2

Proč si říkáme liberální - Josef Kohout

Judaismus po Shoa - Benjamin Kuras

Slovapodpory - Andrew Goldstein

Biblická komedie - Benjamin Kuras

Dva kroky ve víře - Baruch Myers

Reformnía liberální judaismus v citátech

O (ne)jednání - František Fendrych

Program Bejt Simcha

Názory, polemiky, diskuze...

Korespondence

Židovskýliberální klub - informace

Proč si říkáme "liberální"

Mnoho lidí se mne ptá proč máme v názvu slovo liberální. Náboženské, filozofické a etické aspekty judaismu liberálního - též zvaného reformní nebo progresivní - budeme postupně vysvětlovat s použitím textů anglických a amerických rabínů. Protože jsme ale také občanské sdružení, usilujeme o liberalismus i ve sféře občanské. Podle slovníku "liberální" znamená: osvícený, svobodomyslný, štědrý, volný též šlechetný. Pro naše praktické účely bych to shrnul do čtyř bodů:

1) Demokratické principy rozhodování a vedení organizace

2) Akceptování plurality názorů a soužití v míru i přes názorové rozdíly

3) Rovnoprávnost muže a ženy ve všech sférách života, včetně náboženství

4) Aktivní účast na zlepšování společnosti, v níž žijeme.

Neusilujeme o nic jiného, než co liberální či reformní judaismus buduje už dvě staletí a co vychází z nejzákladnějších principů judaismu biblických proroků a talmudických rabínů. Směřujeme k členství v celosvětové židovské organizaci World Union for Progresive Judaismus, která má okolo 1.500 kongregací s 2 miliony členů a která má tyto body ve svých stanovách. Židovská liberální unie v České republice není izolovaná skupinka lidí, kteří by nevěděli, co chtějí. Cíl máme jasný, ale cestu dlouhou a práce hodně. Nejsme organizací, která bude něco servírovat "shora". Naše společná budoucnost bude záviset na tom, jak aktivně se na činnosti budou podílet všichni členové. Proto vás všechny vyzývám ke spolupráci a žádám vás o přispění ve formě návrhů, nápadů, nabídek konkrétních aktivit, získávání nových členů, pomoci získávat potřebné místnosti ke scházení, nabídky ubytování pro zahraniční návštěvníky, vzdělávací činnosti, či přinejmenším o zájem, zvědavost a účast. Unie je vaše organizace a děláte ji pro sebe, pro své blízké a pro naši příští generaci. Pro snazší kontakt a informovanost byly vytvořeny internetové stránky http://www.volny.cz/zlu kde je též umístěna "E-Hatikva" a připravujeme i místo pro vaše články, názory a náměty.

Josef Kohout

-------------------------------------

Judaismus po Šoa

Zpráva o výroční konferenci World Union for Progressive Judaism - European Region - 16-19. března 2000.
Evropský region WUPJ sdružuje celou Evropu včetně Ruska, plus Izrael. V západní Evropě má asi 130 kongregací (z toho Británie 75), v Izraeli 20, na Ukrajině a v Rusku pravděpodobně už 50 a vznikají tam nové. Maďarsko má jednu v Budapešti. Mezi delegáty byli členové předsednictva WUPJ z Jeruzaléma, rabíni z Tel-Avivu a Haify, hlavní rabíni britští, a to za RSGB (reformní), ULPS (liberální) i WUPJ (střešní), holandští, němečtí a švýcarští. Z východní Evropy maďarská rabínka Katy Kellermann, Rusko, Bělorus a Ukrajinu zastupoval zatím jediný rabín a tři studenti Leo Baeck College. Já jsem tam stručně oznámil vznik Židovské liberální unie v České republice.Hlavním tématem konference byla Budoucnost progresivního judaismu se zkušenostmi ze Shoa, rozdělená na dvě témata:1. Shoa a židovská paměť. Zásadní otázka byla položena tak, zda by se Shoa a přežití měly stát součástí židovské národní historické paměti jako Exodus, a jakým způsobem ji připomínat. Workshopy se rozdělily na připomínání liturgické, vzdělávací, mediální, a společensko-podpůrné (t.j. fyzická, společenská a psychologická pomoc přežívajícím a jejich potomkům).

Shoa ve vzdělání. Účelem progresivní židovské výuky Shoa by mělo být nejen "nezapomenout", ale taky předcházet tomu, že by se něco podobného mohlo stát znovu - komukoli. Jako příklad byly uvedeny úryvky z nové knihy a dřívějšího dokumentárního filmu rabína Hugo Gryna Chasing Shadows. Hugo Gryn byl dlouhá léta vrchním reformním rabínem britským, proslavil se jako rozhlasový moderátor pravidelného týdenního rozhlasového programu věnovanému tématu tolerance. Jedním z jeho nejčastěji citovaných výroků byl ten, z debaty o tom, zda utrpení má nějaký smysl nebo hodnotu, zda je z něho co se učit. Rabín Gryn, který přežil Osvětim a pochod smrti, tehdy řekl: "Jediný smysl utrpení je poznání, že utrpení nemá žádný smysl." Zemřel před třemi roky. Pocházel z Berehova, kam se po roce 1990 vrátil nafilmovat dokument o svém dětství. Vzpomínal na vzácnou pestrost a na soužití několika kultur a etnik na Podkarpatské Rusi Masarykova Československa. Setkal se po letech se svými místními vrstevníky, kteří mu řekli, že jim tam Židé chybějí, že po nich v každé vesnici zeje prázdnota. A zašel si zazpívat se skupinou Romů písničky, které si pamatoval z dětství. Připomněl, jak za ním kdysi přišli nějací Romové a prosbou "Pomozte nám naučit se, jak nezapomínat".

Jedním ze závěrů workshopu bylo, že tradiční schopnost pěstování dlouhé paměti dává Židům odpovědnost a povinnost připomínat a upozorňovat na všechny etnické či náboženské perzekuce a bezpráví. K tomu je třeba pěstovat znalost a snažit se chápat jinakost druhých. Vedle aspektů tragických připomínat i lidskou obětavost a odvahu všech těch, kteří za perzekucí nezištně pomáhali, a vysvětlovat jejich motivaci a vůli. A to nejen těch velkých jako Wallenberg nebo Schindler, ale každého, kdo pomohl v sebemenší míře, kterou riskoval vlastní život, svobodu, či pohodlí. Těchto příkladů využívat k inspiraci, motivaci a vzdělávání, které by vedly k pěstování lidské a občanské odvahy. A neztrácet naději. Z knihy Hugo Gryna se citoval výrok jeho otce, který mu pomohl přežít: "Bez jídla může člověk žít třicet dní, bez vody tři dny, ale bez naděje ani tři minuty." b. Shoa v médiích a umění. Hovořilo se o nebezpečí mytologizace, která není vždy věrná faktům, ale které se dá těžko vyhnout, protože každé umělecké dílo nebo mediální sdělení vědomě či bezděky podléhá kulturním a psychologickým potřebám doby, které takto zpracované dějiny slouží. Jako příklad mytologizace, která neodpovídala faktům, byl zmíněn italský film "La vita e bella", který se snažil do bezvýchodné tragédie vnést humor a optimismus, a pohyboval se na samých hranicích únosnosti. Přesto však svým úspěchem posloužil, především u mládeže a nejvíc v Itálii, jako významný krok k poznávání dějin, který měl možná silnější účinek, než výuka dějin ve škole.

Uvedl se "Schindlerův seznam", kterému se sice dá vytknout "hollywoodizace", ale který asi ze všech nejvíc přispěl k dnešnímu celosvětovému zájmu o podrobné události Shoa. Připomnělo se, že celosvětově se o Shoa dlouhá poválečná léta mediálně a umělecky mlčelo jako o "nepohodlném" tématu, které umělci měli strach zpracovávat, nakladatelé vydávat a čtenáři číst. Mlčení prolomil mediálně soud s Eichmannem, umělecky Elie Wiesel, Primo Levi a pak hlavně americký televizní seriál "Holocaust", přesto že byl sentimentalizovaný a na pokraji kýče. Kulturně vzdělávací zájem o tématiku Shoa ilustruje i to, že v 60. letech se ve Spojených státech vyučoval specifický kurs o Shoa jen na asi deseti vysokých školách, dnes je těchto kursů několik tisíc i na středních školách. Já jsem přispěl do debaty sdělením, že Československo musí být asi jediná výjimka tohoto trendu v tom, že naopak celá padesátá a šedesátá léta jsme vyrůstali o Shoa dobře informovaní, z dokumentárních filmů a knižních dokumentů, i uměleckého zpracování románů a filmů, většinou kvalitních. Že naopak vědomí Shoa u české veřejnosti pokleslo v sedmdesátých a osmdesátých letech až na dnešní lhostejnost a neinformovanost. A že možná právě tato lhostejnost a neznalost dějin je jednou z příčin rasismu, tentokrát zaměřeného především proti Romům. Pro nás námět k zamyšlení jak se to stalo, proč (proti světovému trendu) a co s tím.2. Zakládání a pěstování židovských kongregací. Na tomto workshopu hovořili delegáti z Německa, Francie, Izraele, Rakouska, Švýcarska, bývalého SSSR, Maďarska, Španělska, Norska, Itálie, a stručně i já. Velmi poučné pro české liberální Židy, z nichž mnozí mají představu, že židovská kongregace nemůže existovat bez rabína a bez úctyhodně vypadající synagogy. Němečtí delegáti vysvětlovali, jak těžko jejich kongregace vznikaly v prostředí, kde stát vybírá náboženskou daň, která se pak celá odevzdává oficiální Židovské náboženské jednotě, která si říká "nepraktikující ortodoxní".

Jak těžko se pro liberální kongregace získávají noví členové proti finančním výhodám, které od Jednoty dostávají - především jsou-li to nově příchozí z Ruska. A jak je absurdní, že členové liberálních kongregací ze svých daní subvencují oficiální kongregace ortodoxní, které je neuznávají. A jak k udržení kongregace je zapotřebí opravdové oddanosti věci a nezištné práce na společenské a vzdělávací činnosti. Mnichovská kongregace, jedna z mála, které mají rabína (amerického) a jedna z nejúspěšnějších, má stále jen asi 200 dospělých. Některé menší se stále udržují při 50-100 dospělých členech. Vídeňáci připomněli, že jich je jen 150 a pokládají se za živou a aktivní kongregaci. Mnohé kongregace se scházívají v dočasných pronajímaných prostorách nebo v domácnostech a bohoslužby si, kromě občasných návštěv rabína, dělají sami. O podobné situaci ve vztahu k oficiální ortodoxii hovořila malá kongregace z Toulouse (sedmá liberální ve Francii), nově vzniklá kongregace z Barcelony (první ve Španělsku), dvě teprve pomalu vznikající z Turína a Milána a jedna vznikající v Olso. První a jediný ukrajinský liberální rabín v dobré náladě vysvětlil, jak mu WUPJ hodila na krk nejen 300.000 Židů ukrajinských, ale taky milion ruských a běloruských, a že schválně nosí malé boty, které ho tlačí, aby měl alespoň nějakou pohodu, když přijde domů a zuje se. Připomněl, že v zemích bývalého SSSR je dnes progresivní judaismus jediná forma, která má naději vrátit tamní ateizované Židy k nějakému židovskému vědomí. České Židy by určitě povzbudil zápal, obětavost a oddanost, kterou evropské liberální kongregace věnují obnově evropského židovství v zemích, kde se před dvěma generacemi plánovala jejich totální likvidace. Jeden z izraelských delegátů se slzami v očích hovořil o tom, jak dnes rád navštěvuje v Evropě liberální židovské kongregace v místech, kde donedávna byly k vidění jen židovské hřbitovy. A zaznamenal, že i přes finanční nesnáze většiny kongregací s výjimkou britských, holandských a švýcarských, progresivní judaismus rok od roku v Evropě sílí. Je to částečně díky pomoci amerického reformního judaismu, který má přes tisíc kongregací.Páteční bohoslužba, kterou vedla curyšská kongregace, se vedle hebrejského zpěvu recitovala střídavě anglicky, francouzsky, německy, španělsky a rusky. V závěrečné nedělní diskusi o budoucím programu si někteří delegáti postěžovali, že by jich přijelo víc, kdyby švýcarské hotelové a konferenční poplatky nebyly tak drahé. Navrhl jsem na rok 2002 Olomouc. Organizátoři to pokládali za dobrý vtip. Zatím.

Benjamin Kuras

----------------------------------------------------

Slova podpory

Česká republika a Slovensko mě opět okouzlily svou krásou. Ačkoli jsem tam byl poněkolikáté, vždycky nacházím nová místa, která mě fascinují (tentokrát fascinovala i 49 členů mé kongregace, kteří na poslední návštěvu přijeli se mnou). Vzpomínám na obnovné práce na synagoze v Třebíči a na naší "vlastní" adoptované synagoze v Kolíně. Na tu dojemnou bohoslužbu, kterou jsme uspořádali v Kolíně u příležitosti vysvěcení památníku, který tam rabín Feder dal postavit v roce 1950 na památku kolínských obětí holocaustu. A na příležitost, kterou naše kongregace a pěvecký sbor dostaly v Brně, kde jsme zpívali páteční večerní sborovou bohoslužbu v hlavní synagoze, ve společné citově pohnuté oslavě Šabatu s touto velice aktivní kongregací.A připomněl jsem si toto: studium historie a obnova památek jsou chvályhodné, ale skutečnouvýzvou je vnést nový život do českého židovského společenství. Pokusit se vytvořit tu širokou škálu aktivit, jaké máme u nás v naší početné liberální kongregaci: náboženských, kulturních, vzdělávacích a společenských. Pokaždé, když do České republiky přijíždím, nacházím důkazy, kolik lidi touží nalézat své židovské kořeny, a hledat neortodoxní styl náboženského života a příslušnosti. Pokládám za důležité, aby se ŽLU podařilo vytvořit budoucnost pro ty četné české Židy, kteří hledají a potřebují liberální přístup k judaismu.

Rabbi Dr. Andrew Goldstein29. června 2000

_______________________________

     Biblická komedie

    (Úryvek z přednášky na téma "Bible jako drama a psychologie" přednesené v kavárně G+G 19.6.)

   S omluvou všem, pro které je Bible čtením vážným, závažným a tragickým, následuje amatérský ale upřímný pokus číst jednotlivé biblické příběhy i kompletní biblické drama důsledně jako komedii, v níž tragické prvky slouží jen jako kontrast k jejímu zvýraznění.

   Chaos se hebrejsky řekne tohu vavohu. Znamená to pustotu a beztvarost. A je to první, co v tomto světě tvoří osamělá dramatická postava Boha Tvůrce. Na první pohled by se tedy zdálo, že tvoření světa začíná jako tragedie. Nebýt toho, jak komicky si při tom Tvůrce počíná. On si totiž celou první scénu sám se sebou povídá, sám sebe chválí a sám sebe uvádí v úžas. V úžas, nikoli v děs. Pracuje tedy s emocí komickou, nikoli tragickou. Poslouchejme jeho monolog: "Buď světlo. A ono svítí. A je to skvělé. Říkejme tomu den. Tmě říkejme noc. Hle jak se večer střídá s ránem. Vody od vod rozkliňme. Rozklínění říkejme nebesa. Shrňme vody pod nebesy do jednoho místa, ať se z nich vynoří souš. Souši říkejme země a nádrži vody říkejme moře. A hle jak je to skvělé. Ať ze země raší tráva, bylinky, které vydají sémě, a ovocné stromy vydávající ovoce každý svého druhu, ať osévají zemi. A ono se to vážně děje přesně jak to říkám, a je to skvělé." Takto si Tvůrce sám se sebou v nepřetržitém úžasu povídá šest dní, z nichž každý trvá miliony let, a člověk si ho dokáže skoro představit jak dětinsky juchá, potleskává si a plácá se do stehen. Nad vším se raduje, všechno si chválí, z beztvarého nudného chaosu dělá nekonečnou pestrou rozmanitost hvězd, planet, rostlin a tvorstva, a my se při tom dovídáme něco, co nám přísní vykladatelé Bible po tisíciletí zamlčují. Boží řád znamená pestrost a rozličnost, barevnost, nekonečnou fantazii, úžas z vlastních nápadů, požitek z tvoření - a světlo. Chaos znamená jednolitost, jednotvárnost, omezenost, potlačování odlišnosti a pestrosti, nudu - a tmu. Pokaždé, když vynalézáme něco nového, odlišného, nepředvídaného, rozmanitého, pestrého, co v nás budí úžas - přispíváme k vytváření Božího řádu, v němž nic nechybí, všechno se vším souvisí, všechno se vším doplňuje. Pokaždé, když něco omezujeme, oklešťujeme, glajchšaltujeme, zužujeme na jedinou správnost, z níž vylučujeme druhé, pokoušíme se nastolit jednotvárnost, jednohlasnost a jedinou pravdu, pokaždé když měníme úžas v děs - vytváříme chaos, tmu a čerň. Každé nastolování jediné správné pravdy, jediného správného výkladu, násilím a strachem vnucovaného řádu, svět znovu a znovu vrhá v chaos. Jestli se vám to zdá kacířské, představte si Tvůrce, jak se mu vlastní tvoření protiví, jak je dělá neochotně, jak je z něho nešťastný, jak si za ně nadává, pláče nad ním a má z něho děs. A jste oklikou zpátky v komedii. Z komedie v Bibli není úniku.

Benjamin Kuras

--------------------------------------------------

DVA KROKY VE VÍŘE:

"Její prohlašování" a "Její vědění"

Nazval jsem tento článek "Umění víry". Je to založeno na hebrejském slově "emuna", označujícím víru. Je etymologicky příbuzné slovu znamenajícímu umění, jímž je "omanut"- věci, které děláme. Myšlenkou je, že víra je něco, čím se zabýváme. Známá chasidská práce, nazvaná The Tanya, to spojuje ve formě me`amain yadav, dovedného vedení něčích rukou, a hovoří o víře jako o vytváření návyku. Existuje krásný příběh od Leiba, syna Rabiho Shomo Eigera. Byl žákem Manachema Mendela z Kotzku, velkého chasidského učitele. Když navštívil svého otce, odpůrce chasidského hnutí, byl napaden otázkou: "Tak co jsi se naučil v Kotzku?" Syn odpověděl: "Naučil jsem se, že je to Bůh, kdo řídí svět." Otec zavolal služku a zeptal se jí, zda si myslí, že svět řídí Bůh. Ona odpověděla ano. Nyní byla řada na Rabi Leibovi: Co že se to naučil v Kotzku? Odpověděl: " Ona to prohlašuje, já to však vím." Jde o vývoj víry: její prohlašování a její vědění. Její prohlašování je jejím odsouhlasováním. Je tím, o čem se rozumově přesvědčujeme, ale ne vždy pociťujeme úplnou jistotu. Ale pak je zde její VĚDĚNÍ, její internalizace, sjednocení jejího konceptu se sebou samým. Slovo "vědění" v tóře označuje sjednocení manžela a jeho ženy. Mystické spisy vysvětlují, že je to proto, že skutečný smysl vědění něčeho spočívá ve sjednocení se s tím. To je emuna, opakované úsilí nejen víru prohlašovat, ale skutečně ji vědět.Víra tedy zahrnuje tyto dva kroky: její prohlašování a její vědění. Její prohlašování je jejím odsouhlasováním. Zakládá se na určité formě autoritativní síly, je něčím, co přijímáme, ačkoli tomu ne zcela rozumíme. Její vědění je internalizací víry. Jelikož hloubka přesvědčení je neměřitelná, neexistuje žádný bod, od něhož by se dalo říci "já to vím" v celém smyslu toho slova. "Její vědění" představuje nesmírné množství duševních úrovní. To neznamená, že by člověk měl přestat usilovat o hlubší intenzitu své víry. Stejně jako u ostatních věcí, i v případě víry se musíme přidržet rčení z Ethics of the Fathers "není jen na tobě dokončit úkol, ale ani nemůžeš svobodně upustit od této snahy." Takzvané "vědění víry" je nekonečný proces, který nám zabere celý život. Mezitím "víru prohlašujeme", což znamená, že ji odsouhlasujeme. Nicméně skutečné odsouhlasování nespočívá v prohlašování, nýbrž v konání. Víra určuje -- nebo by měla určovat -- určitou formu konkrétního činu. Nepřestáváme jednat podle příkazů naší víry, i když cítíme, že sdělení naší víry již prostoupilo naše nejniternější bytí. Víra, která nebyla internalizována, je doložena talmudským příkladem zloděje, který se dříve, než vyloupí do něčí dům, modlí k Bohu za úspěch svého zločinu. Víra v Boha je v tom přítomna, ale zůstává povrchní a mimo dosah jeho intelektu a emocí, a tudíž bez možnosti ovlivnit jeho činy.

Baruch Myers, bratislavský Rabín

--------------------------------------------

     REFORMNÍ A LIBERÁLNÍJUDAISMUS V CITÁTECH
   LIBERÁLNÍCH MYSLITELŮ

   Smlouvu s Bohem je možné plnit jen v lidské společnosti, vyučováním Božích zákonů a vytvářením Jeho Království na zemi. Toto prorocké historické poslání je srdcem judaismu a je obzvlášť klíčové v Reformním judaismu od samého počátku. Toto poslání a mesianistická vize se vyjadřují v úsilí jednotlivců i celého židovského lidu.

Rabín William L. Silverman

V plném souladu s duchem mojžíšského zákonodárství - pokládáme za svou povinnost podílet se na tom velkém úkolu moderní doby, řešit na základě spravedlnosti a poctivosti problémy vytvářené protiklady a zly současné organizace společnosti.Konference amerických Reformních rabínů v roce 1885Naše generace je krmená zbožnými otřepanostmi, které nám chlácholí svědomí a dělají nás necitlivé k morálním potřebám společnosti. Náboženství se musí opásat silou účelu, vzkřísit se k potyčce, k věčnému zápasu se zlem, k neutuchající bitvě proti všudypřítomným silám blbosti, bigotnosti, tmářství a zoufalství. Stoupenci této prorocké víry musí zmobilizovat náboženskou válku proti blbosti, bigotnosti, rasové a náboženské diskriminaci, chudobě, nemoci a zoufalství s cílem zavádět hodnoty a zásady, které člověku umožní vytvářet morální společnost, která by mohla žít podle přikázání Božích. Rabín William L. Silverman V judaismu není místo na pravdy, které zůstávají abstraktní a vznášejí se samoúčelně nad realitou. Naopak, judaismus obsahuje celý život: ekonomiku, společnost, stát, trh. A tam, kde Židé, zvlášť ti, kteří mají přístup k moci a majetku, se pokoušejí omezit službu Bohu pouze na sféru náboženskou, nebo omezit Boží autoritu na slova a symboly - právě tam musí nastoupit prorocké tažení za společenskou spravedlnost jménem Božím. Martin Buber Modlitba je most mezi člověkem a Bohem. Modlitba umožňuje člověku zvát Boha do svého života. Modlitbou člověk hledá Boha. Modlitbou člověk mluví k Bohu a modlitbou Bůh odpovídá na ty nejšlechetnější a nejvýsostnější aspirace lidského ducha. Modlitba je touha té Boží jiskérky v člověku spojit s tím velkým zdrojem sebe samé. Modlitba je naše úsilí naplnit ten Boží obraz v sobě větším obsahem. Modlitba je součástí procesu, jehož prostřednictvím vyrůstáme k Božství. Judaismus vždy vnímal Boha jako zdroj lásky, spravedlnosti, soucitu, svobody. Když se Židé modlí, modlí se k této představě. Modlíme se, abychom mohli do sebe vstřebat víc těchto kvalit a víc se Bohu podobali. Získáním více této Boží síly, prostřednictvím kontemplace Božství, přijímáme víc lásky a spravedlnosti do sebe. V tomto procesu v sobě plníme duchovní obraz skutečností. Realizujeme ten potenciál, který v sobě máme od narození, protože jsme byli s tímto potenciálem stvořeni.

Rabín William L. Silverman

Židé na konci dvacátého století jsou plně integrovaní do společnosti jako celku. Jsou přijímáni ve všech vrstvách společnosti. Jsme dnes pro západní kulturu nepostradatelní, v oborech vědy, politiky a literatury. Zažíváme totálního rozpad židovské autonomie a rabíni jsou neschopní Židy ovládat.Nacházíme se v jakémsi "mezidobí" - ve fázi mezi rabínským judaismem a něčím novým. A podobně jako všechna podobná období je to doba matoucí, mnohostranná, dynamická, vulkanická, hrozivá a naplněná obrovskou potencialitou. Podmínky, v nichž rabínský judaismus mohl kvést, byly velmi zúžené. Nahrazuje jej nový typ judaismu, který prožíváme dnes.

Spisovatel Chaim Potok v interview pro časopis Judaism Today v roce 1999

V naší nejisté historické situaci se musíme připravit na mnohem větší diverzitu, než znaly předchozí generace. Musíme se naučit s diverzitou žít, aniž bychom potlačovali disent. Názorové rozdíly jsou hodnotné v tom, že v nich vidíme pro judaismus nejlepší naději na to, abychom mohli čelit tomu, co nás v budoucnu čeká. Jestliže se v době změn neotevřeme novým myšlenkám, judaismus zkamení. Musíme se učit žít s diverzitou, aniž by nám to paralyzovalo schopnost pozitivních činů.Centrální konference amerických rabínů v roce 1976 Nesmíme ignorovat minulost, protože jsme spojujícím článkem napínavých dějin. Musíme se z dějin učit a brát je jako základ pro chápání sebe samých. Dějiny nejsou něčím, do čeho se utíkáme, ale z čeho se vyvíjíme. Jakmile je takto pojímáme, přestávají být jen popisem minula, ale stávají se rámcem, podle něhož se snažíme chápat přítomnost a budoucnost. Přestanou být pouhým archivářstvím a stanou se teologií. Chápání židovských dějin, které bere na vědomí hodnotu minulosti a důležitost ji studovat, ale odmítá se jí nechat věznit, vytváří základ teologického chápání judaismu.1. Jsme spojovací články v řetězu napínavých dějin, ale nesmíme se stát otroky minulosti.2. Jako Židé rozumíme bolesti, své vlastní i druhých, ale to nás neopravňuje k zoufalství.3. Být Žid znamená být svědkem světu, ne abychom v něm vzbuzovali pocit viny, ale ukazovali mu cestu k pokání.4. Judaismus je cesta k Bohu, ne slepou poslušností, ale dialogem.5. Judaismus nám dává přístup k jedinečnému prameni moudrosti, ale je to moudrost, o kterou se musíme podílet se světem.6. Jako Židé jsme součástí celosvětové komunity Židů, ale žijeme ve světě Nežidů.7. Judaismus je zdroj naděje, jako úvaha mesianistická a jako způsob života, jehož prostřednictvím se naplňuje příslib Boží.

Rabín Dow Marmur

-------------------------------------------

INFORMACE

O (ne)jednání

í PředstavenstvoŽidovské liberální unie (Unie) má upřímnou snahu sladit své snažení sFederací židovských obcí (Federace), navrhlo proto jejímu presidiu, aby sečlenové obou orgánů sešli a pokusili se najít způsob komunikace a řešenísporných problémů.

Po několikatýdenním snažení umožnit setkání co možná nejvícečlenů obou orgánů, se nakonec podařilo přivítat jen tři členy presidiaFederace na jednání představenstva Unie v pražské kavárně Franze Kafky.Pozvání přijali panové J. Munk, L. Pavlát a P. Weber. Presidium Federace na oplátku pozvalo zástupce představenstva Unie nasvé jednání na druhý den.

Hned na začátku diskuse sdělili zástupci Federace, že stanovy Unie,tak jak je schválilo shromáždění členů, jsou nepřijatelné pro členstvíŽLU ve Federaci ŽO. Jejich nepřijatelnost spatřuje vedení Federace jednak vmožnosti Unie vytvářet "střešní organizaci" pro dalšíkongregace (kolektivní členy ŽLU), čímž by mohla vznikat obdoba současnéFŽO. Dále pak v územní působnosti Unie, která je identická s FŽO. Z uvedeného pak vyplývá, že podpory, okterou Unie Federaci žádala, se jí zatím nedostane.

Členové představenstva Unie vyjádřili podiv nad uvedenými výhradami,neboť návrh stanov i jejich schválenou verzi konzultovali s Federací (jejímtajemníkem) již dříve a tyto výhrady nezazněly. Vysvětlili přítomným zástupcům Federace to, co Unie deklaruje jižod počátku, a sice, že jí nejde jen o přidružené, ale o plnoprávné členstvíve Federaci, že tudíž Unie chce vytvořit Židovskou obec, případně svazkongregací, který by potřebám svých členů odpovídal více než stávajícíFederace. O přechodný statut přidruženého člena FŽO by se Unie ucházelajen za podmínky, že Federace bude svými změnami statutu směřovat kliberalizaci života Židů v České republice. K těmto úkolům je představenstvo Unie vázáno závěry shromážděníčlenů a tomu také její stanovy odpovídají. K případné změně zaměřeníčinnosti Unie, nebo k úpravě jejích stanov by mohlo dojít pouze z vůleshromáždění členů, nikoliv rozhodnutím představenstva Unie.

V neposlední řadě byly vzneseny výhrady k náboženskému životu členůUnie, který se jeví představitelům Federace jako pochybný. Údajnánejasnost koncepce, duchovního vedení a náboženského života členů Unieje pak pro vedení Federace důvodem, aby se potřebou zřídit jedenáctou židovskouobec vůbec nezabývalo.

Tento přístup Federace k ambicím Unie vyvolal další rozpaky přítomných,neboť již ve svém „Prohlášení o cílech ŽLU“ Unie jasně deklarovalasvůj úmysl liberalizovat náboženský život českých Židů v otázcebohoslužeb i případných konverzí. Představenstvo Unie informovalo o více než desítce náboženskýchakcí jen v červnu tohoto roku, jichž se členové Unie účastnili, nebo se dokonce podíleli na jejich přípravách. Vnepřítomnosti alternativního duchovního vedení v Praze, ale i v jiných místechČeské republiky, vidí Unie velký dluh Federace ke svým členům i vůčijudaismu jako takovému. Unie je toho názoru, že praktikovaný konzervativnínáboženský život neoslovuje zdaleka všechny české Židy, což dokládá inízká účast na oficiálně konaných bohoslužbách.

Vyvrcholením neúspěšných pokusů o sblížení stanovisek pak byla návštěvazástupkyně a mluvčí Unie, Simony Sternové, na jednání rady FŽO. Byl jíihned předložen seznam výhrad presidia Federace k „žádosti o přidruženéčlenství“ , kterou představenstvo Unie (řádně zvolené na ustavujícímshromáždění) ve skutečnosti dosud ani oficiálně nepodalo. Odpovídala natyto bezprostřední námitky a neměla ani možnost seznámit všechny přítomnés cíli a posláním Židovské liberální unie, což bylo původně hlavnímzáměrem její účasti na zasedání rady Federace ŽO.

Co dodat závěrem. Snad jen přání, aby dobrá vůle a upřímnésnahy zvítězily nad strnulostí a ignorancí. Aby každý Žid v České republice mohl být Židem podle svého přesvědčení,srdce a svědomí.

…a k tomu nám dopomáhej Bůh. František Fendrych / redigovánoF:F

--------------------------------------------

Program na červenec v Bejt Simcha

    Vážení přátelé, srdečně Vás zveme na následující akce:

    1) Kabalat Šabat s r. Dennisem Sasso (Indianapolis) a jeho přednáška na téma: "REKONSTRUKTIVNÍ JUDAISMUS" v pátek 21. července od 18:00 hod. v Bejt Simcha

    2) Přednáška r. Sandy Sasso (Indianapolis) na tema: "MIDRAŠ: Jak ženy a muži čtou Bibli" v neděli 23. července od 10:30 hod. v Bejt Simcha

    3) Přednáška a diskuse s r. Marnou Sapsowitz (Olympia, Washington) na téma: "ŽENA-RABÍNKA a její pohled na feminismus" ve středu 26. července od 19:00 hod. v Bejt Simcha

    4) KABALAT ŠABAT v pátek 28. července od 18:00 rovněž s r. Marnou Sapsowitz

    5) BRIGÁDA na židovském hřbitově ve Fibichově ulici v pondělí 17. července, sraz v 18:00 pod Žižkovskou televizní věží

    Těšíme se na Vás BEJT SIMCHA, Mánesova 8, Praha 2

Pravidelné akce Bejt Simcha

každý pátek Kabalat Šabatot začátek vždy v 18,00 hodin Mánesova 8, Praha 2

Každé první a třetí pondělí v měsíci brigáda na židovském hřbitově ve Fibichově uliciSraz pod Žižkovskou věží v 18,00 hodin (nářadí zajištěno)

Telefon: 02-22252472 E-mail: chevra@bejtsimcha.cz Web: www.bejtsimcha.cz

-----------------------------------------------------

    NÁZORY, POLEMIKY, DISKUSE ...
    Texty otištěné v rubrice "Názory, polemiky, diskuse"nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.
   Čtenáři mohou sami posoudit …
        Vážená redakce,
    František Kostlán ve svém textu "Dojmy z ustavujícího shromáždění ŽLU v ČR a věci související" (Hatikva č.1) mj. napsal, že "Leo Pavlát, který tuto diskusi (rozumí se o článku B. Kurase v Lidových novinách 24.5.) na ustavujícím shromáždění ŽLU započal, si sice v Lidových novinách pochvaluje, že se ŽLU od Kurase veřejně distancovala, to je však velmi nepřesná interpretace." Chci uvést, že svůj názor jsem neformuloval na základě diskuse na ustavujícím shromáždění, ale opíraje se o e-mail, který jsem obdržel 25.5. Jeho text přikládám, aby čtenáři mohli sami posoudit, zda má interpretace byla "velmi nepřesná".S pozdravemLeo Pavlát

Text e-mailu z 25.5. LNVážený pane šéfredaktore Šafre,vezměte prosím na vědomí, že článek "Liberální unie je nadějí pro Židy" uveřejněný v LN 24.5.2000 na str.11 je soukromým vyjádřením pana Benjamina Kurase a nevyjadřuje oficiální názor pravě vznikající Židovské liberální unie v České republice.Dne 23.5.2000 se konala tisková konference ŽLU, tiskovou zprávu obdržela kromě ČTK a řady dalších medií i Vaše redakce.

S pozdravem Martin Hron, člen přípravného výboru ŽLU

------------------------------------

Korespondence

... jak pracovat s informacemi ŽLU Vážení,

na internetu jsem si právě přečetl první číslo občasníku Hatikva. Gratuluji k jeho vydání, nicméně se musím nad jednou věcí pozastavit. František Kostlán v úvodním článku píše, že Leo Pavlát "… si sice v Lidových novinách pochvaluje, že se ŽLU od Kurase veřejně distancovala, to je však velmi nepřesná interpretace". I já jsem do svého článku v LN velmi obdobnou informaci vsunul (i když jsem mluvil pouze o tom, že se takto vyjádři i pan Hron na ustavujícím shromáždění ŽLU). Problém je v tom, že jsem tyto informace čerpal od S. Wittmannové. Krom toho vím, že pan Hron poslal stanovisko s tímto obsahem po vyjití Kurasova posledního článku v LN. Protože mi toto není jasné, jak vlastně mám pak pracovat s informacemi ŽLU a členů jejího představenstva, žádám Vás o laskavé vysvětlení celé situace.

Díky a jsem s pozdravem Jakub Šváb

Vážený pane Švábe,
vyjádření Sylvie Wittmannové i Martina Hrona bylo jejich soukromým názorem a soukromou akcí. Ani přípravný výbor ŽLU, ani zvolené představenstvo o distancování se od Benjamina Kurase a jeho aktivit nikdy nejednalo. A podle mého názoru k tomu ani nebyl důvod. Žijeme ve svobodné společnosti a každý má právo vyslovit veřejně svůj názor (samozřejmě včetně Sylvie a Martina). Pokud jste použil nepřesnou či zavádějící informaci jako oficiální stanovisko ŽLU, tak byste to zřejmě měl nějak napravit. Možná byste se měl na oficiální informace z jednání představenstva ŽLU ptát její mluvčí Simony Sternové, nebo se optat prostřednictvím internetové stránky ŽLU. Ani já s Benjaminem Kurasem nesouhlasím ve všem všudy, avšak velmi oceňuji jeho otevřenost, která rozčeřila zatuchlé vody stávající obce. Zásadně neakceptuji vzájemnou osobní nevraživost mezi jednotlivými lidmi, obzvláště, když je postavena na utajování a "kabinetní politice", konspirativním vidění světa, na neschopnosti naslouchat druhému a přiznat mu jeho díl pravdy. Podle mne lidé mají ústa proto, aby spolu hovořili, diskutovali, polemizovali a třeba se i pohádali. Nikoli proto, aby postranními uličkami pouštěli do oběhu šuškandu, drby, pomluvy a intriky. To je ostatně jeden z důvodů, proč jsem se zatím nestal členem PŽO, ačkoli bych "prověrkami těch jedině správných Židů", k jejich vzteku, prošel. Slyšel jsem, že děláte spoustu dobré práce v unii mládeže. Držím Vám palce. Možná právě nastupující "třetí generace" konečně pochopí, že pluralita - i ta v judaismu - a otevřenost (byť je někdy bolestná), je to nejdrahocennější, co máme. Pouze touto cestou lze obnovit skutečně životnou židovskou obec v ČR. Jak to tak sleduji okolo sebe, druhá, poválečná generace, na to nemá. A je přitom úplně jedno, zda ta která její část sama sebe označuje za ortodoxní či liberální. Poválečná generace si zatím hraje na diplomatický sbor a po vzoru našich nedomrlých politiků vyjednává za zavřenými dveřmi v kruhu "vyvolených", čímž brání jakékoli otevřené diskusi. Jako by šlo jen o její témata a židovství bylo jakýmsi jejich soukromým majetkem.Vážený pane Švábe, mějte se moc hezky.

František Kostlán

Ž I D O V S K Ý L I B E R Á L N Í K L U B
Na vědomost se dává, že od 1. září 2000 zahájí svou činnost Židovský liberální klub.
Klub bude fungovat ve spolupráci s kavárnou GplusG na pražských Vinohradech. Akce klubu budou dvojího typu. Jednak akce pro "uzavřenou" společnost ŽLK. Těm bude sloužit zadní, oddělená část kavárny s kapacitou asi 20-ti hostů. Dále akce veřejně přístupné. Pro tyto akce bude k dispozici prostor celé kavárny s kapacitou asi 45-ti hostů. Akce pro uzavřenou společnost ŽLU se budou opírat o pravidelné páteční večery, doplněné bohoslužbou. V místnosti klubu bude k dispozici občerstvení, vícejazyčná knihovna s židovskou duchovní a náboženskou tématikou. Zde budou pořádány besedy s hosty, setkávání přátel, jednání židovských společenských skupin. V případě potřeby lze, po dohodě s vedením kavárny, kapacitu "uzavřeného" klubu rozšířit na celý její prostor. Větší akce klubu, jako vystoupení a přednášky významných osobností židovského náboženského, duchovního a společenského života, bude klub organizovat ve spolupráci s představenstvem Židovské liberální unie a jejími zahraničními poradci. Klub také hodlá ve spolupráci s ostatními kulturními a vzdělávacími organizacemi organizovat pro své členy studium judaismu, hebrejštiny, překládat významné judaistické texty, a jinak podporovat obnovu židovského povědomí v české společnosti. V činnosti klubu očekáváme také podporu především od zahraničních kongregací a židovských spolků, které nám mohou poskytnout potřebnou morální podporu, duchovní rádce i materiální pomoc. Příkladem veřejné akce jsou pak diskuse o víře s představiteli jiné náboženské tradice, besedy se spisovateli, vernisáže výstav ap.

Své náměty do programu ZLK posílejte na adresu: Fedor Gál, G plus G, Čerchovská 4, 120 00 Praha 2 - Vinohrady, tel,fax.: (02) 6273332, e-mail: fedor@gplusg.cz

Od příštího čísla věstníku Hatikva Vám budeme pravidelně přinášet program klubu.

-----------------------

Hatikva - členský věstník , Vydává: Židovská liberální unie v České republice, IČO: 70827982, Povolení periodického tisku: MK ČR E 10383Korespondence: ŽLU / G+G, Čerchovská 4, 120 00 Praha 2, Telefon / Fax: (02) 6273332, E-mail: zlu@volny.cz, http://www.volny.cz/zlu Kolektiv tohoto vydání: I. Dousková, M. Spevák Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Červenec 2000

Pepa - 22.červenec 2000

Nahorudo obsahu čísla

zpět do menu