úvodník

Dojmy z ustavujícího shromáždění ŽLU v ČR a věci související

Naše ustavující shromáždění bylo porodem skutečně obtížným. Negativním rysem jednání, alespoň z mého pohledu moderátora, byla snaha “vyřešit” spor o zveřejnění a obsah článků Benjamina Kurase v Lidových novinách a Roš chodeš.  Nepodařilo se nám tak projednat všechny důležité věci a představenstvo kvůli tomu volil menší počet členů, než by mohl. Některé lidi prostě už unavovalo dohadování o tom, jestli smí svobodný člověk v demokratickém státu zveřejňovat své názory, či jestli je má napřed,  s nadsázkou řečeno, konzultovat s jakousi “cenzurní skupinou”. Jiní naopak asi odcházeli rozčarováni tím, že žádný oficiální orgán ŽLU Kurase neodsoudil. Leo Pavlát, který tuto diskusi na ustavujícím shromáždění ŽLU započal, si sice v Lidových novinách pochvaluje, že se ŽLU od Kurase veřejně distancovala, to je však velmi nepřesná interpretace. S některými Kurasovými závěry nesouhlasí někteří členové představenstva a na ustavujícím shromáždění pouze vyslovili svůj názor. Nikoli jakési oficiální stanovisko ŽLU. Tento spor i nemožnost jeho “vyřešení” se promítly i do prvního jednání nově zvoleného představenstva, kde byl Benjamin Kuras namísto “zahraničním koordinátorem” zvolen “zahraničním poradcem”. Což je v podstatě totéž a Benjamin Kuras bude jistě dál pro ŽLU dělat vše, co je v jeho silách bez ohledu na nálepku, jakou mu kdo přidělí. Na jednání se objevil i požadavek jednoho z přítomných, aby řádným členem ŽLU byl pouze halachický žid podle chápání současné ŽO v Praze, což je vzhledem ke smyslu vzniku ŽLU dost podivné. S tímto návrhem souhlasili jen dva členové ŽLU. Shromáždění ŽLU ale upravilo stanovy v případě členství tak, aby byly přijatelné pro Federaci Židovských obcí. Tento vstřícný krok, předjednaný s tajemníkem FŽO Tomášem Krausem, je důkazem, že ŽLU nechce stát stranou židovské komunity v České republice. FŽO ovšem navrhuje ŽLU pouze přidružené členství. Jednání s prezidiem FŽO však postupně probíhají.

Shromáždění rozhodlo, že první volební období představenstva je pouze půl roku. Myslím, že to je dobré rozhodnutí. Nám se snad podaří něco dobrého nastartovat, i když to jde jen velmi zvolna. Další představenstvo by mělo mít mandát od co nejvíce členů ŽLU, možná i prostřednictvím korespondenčního hlasování, pokud to technicky zvládneme. 

Osobně si někdy připadám spíše jako konspirátor, než zvolený člen představenstva. Chybí totiž zatím provázání “vedení” ŽLU se členy, tedy alespoň s těmi aktivními. Chtěl bych tímto vyzvat všechny osobnosti, které se z různých důvodů nechtěly stát členy představenstva, aby své rozhodnutí znovu zvážily. Mohou se do práce představenstva zapojit už dnes. “Poradní sbor”, jehož rad a činnosti bude představenstvo využívat, je k dispozici pro každého, kdo chce pomoci. Každý ze členů představenstva sestavuje vlastní tým, který mu bude pomáhat v oblasti, jíž má na starosti.

Svým přehledem a zkušenostmi několikrát napomohl jednání ustavujícího shromáždění Michael Žantovský. Mandátovou a návrhovou komisi vedl ochotně a s přehledem Bohumil Skála. Na svém prvním jednání poděkovalo představenstvo Martinu Hronovi, bez jehož práce by ŽLU měla neskonale větší potíže se svým vznikem. Všem jmenovaným patří díky.

František Kostlán

Lauderova škola

Dozvěděla jsem se, že vzniká Váš časopis a chtěla bych toho využít k informování Vašich čtenářů o činnosti naší školy, tedy Lauderovy školy, jejímž zřizovatelem je Pražská Židovská obec. Škola je financována příspěvky zřizovatele, od ministerstva školství (MŠMT) a od Lauderovy nadace. Blíží se konec školního roku, a tak si myslím, že je na místě zrekapitulovat výsledky a úspěchy, kterých jsme letos dosáhli.  Za největší úspěch považuji vytvoření jedné samostatné školy a její registraci MŠMT, což pro rodiče znamená záruku standardní kvality. Do té doby samostatně existovala jedna třída gymnázia přidružená ke gymnáziu prof. Jana Patočky a soukromá základní škola, jako společnost s ručením omezeným (!). Do nově upravené budovy v Belgické ulici v Praze se tedy stěhovala škola jako novy subjekt zařazený do sítě škol. Kromě toho nám MŠMT povolilo zvýšení kapacity, což pro nás znamená i zvýšení příspěvku ze státního rozpočtu. Od 1. 9. 2000 pak podle rozhodnuti MŠMT bude naše škola rozšířena ještě o mateřskou školu, čímž vzniká naprosto ojedinělý komplex vzdělávacích zařízení. Velkým úspěchem školy je také to, že za krátkou dobu své existence vešla již do povědomí veřejnosti, což se projevilo zvýšeným zájmem o studium v nově otevírané 1. a 6. třídě základní školy a 1. ročníku gymnázia a také tím, ze v průběhu školního roku k nám nastoupili noví žáci. Celkově tak bude mít škola 125 žáků, což je o 45 žáků víc než v uplynulém školním roce. Na poli mezinárodní spolupráce se podařilo dohodnout výměnné zájezdy pro studenty do USA, Izraele a Sevastopolu, v jednání je ještě Španělsko a Francie. Jsme v kontaktu s řadou židovských organizací a škol v celém světě. JDC nám podle našeho požadavku poslala knihy pro pedagogické centrum a některé americké školy nám posílají průběžně, pro nás jinak nedostupné knihy a učebnice, potřebné k výuce hebrejštiny a judaismu. Hlavním cílem školy je obnova židovského života v ČR, a proto udržujeme rozsáhlé styky se všemi židovskými organizacemi jako jsou na přiklad BEJT ELEND, BEJT PRAHA, BESAMIM, ULPAN, Unie mládeže, WIZO aj. V současné době byla zahájena další etapa přestavby budovy školy, směřující k rozšíření její kapacity potřebné pro příští školní rok. Tuto investiční akci financuje půl na půl PŽO a Nadace R. Laudera.Aby výčet úspěchů nebyl tak jednotvárný, musím uvést i to, co poněkud kalí radost z dobře započaté práce. Bylo mi anonymně oznámeno, že budu při nejbližším zasedání vedení PŽO odvolána.Nicméně i tak zvu všechny zájemce na slavnostní zahájení příštího školního roku, které se uskuteční v budově školy 4. září tohoto roku.      Eva Nováková, ředitelka

polemika, diskuse …

Na stránkách Roš Chodeš, Lidových novin a jiných tiskovin, se již delší dobu rozpoutává diskuse o tom, jakým směrem se bude ubírat židovský život v českých zemích. Někteří lidé požadují radikální reformu, jiní hledají útočiště v tradici a jiní se pouze chtějí etablovat tam, kde se dle svých předků cítí být doma. Všechny stávající spory jsou otázkami identity a hledání odpovědí pro ty nejniternější otázky. Jedna z nich je: "Jsem Žid?" Tato otázka nás přivádí k nepřebernému množství dalších podotázek: Co mne činí Židem? Jsem Židem národností, či vírou? Spojují mne s ostatními Židy hrůzy Šoa anebo Mojžíšovo učení? Jsem dostatečně Židem, je-li moje matka Židovka, která je nevěřící, či jsem snad Židem, je-li má matka Židovka halachického původu, ale hluboce věřící katolička? Mohu být Židem, je-li můj otec Žid a matka ne? Jak na mne nahlíží halacha, jsem-li zrozen ze židovských rodičů a pokřtěn atd. 

Jednou z nejčastějších otázek je, jak je možné, že míšenci po otci končili v koncentračních táborech a ortodoxní židovské komunity je nepřijímají za své členy. Nemá snad každý takový míšenec plné právo na účast na židovském životě? Nebo může být pouze vystavován projevům antisemitismu bez jakékoliv podpory "svých vlastních"? Podívejme se tedy na některé palčivé otázky blíže. Není dost dobře možné, aby přijímání členů do židovských komunit bylo nějak determinováno Norimberskými zákony. Protože nějaké nežidovské zákony určovaly, kdo je z hlediska těchto zákonů Židem a kdo ne, neznamená to, že by snad židovské náboženské zákony měly na takováto rozhodování brát zřetel. Jestliže židovský zákon praví, že dítě je Židem z náboženského hlediska tehdy, zrodí-li se ze židovské matky, pak je tomu tak. Je tedy plným právem ortodoxního Žida, z náboženského hlediska nenahlížet na dítě židovského otce, jako na součást židovské náboženské komunity. Uznává-li ortodoxní Žid zákony Talmudu, ať jsou jakkoliv staré, nikdo ho nemůže nutit k tomu, aby je neuznával. Na druhé straně však je otázkou, zda-li jsou české židovské obce obcemi náboženskými, nota bene, obcemi ortodoxními. Dobře všichni víme, že tomu tak není. Je velmi pozoruhodné, že ač stanovy Federace praví že: "židovské obce sdružují občany hlásící se k židovskému vyznání, národnosti, či původu", je zde tendence k jakémusi nucení těchto lidí k ortodoxii. Je zajímavé, že ti, kteří ač z naprosto nežidovských rodin, přestoupí k ortodoxnímu židovství, jsou do obcí přijímáni, a ti, kteří byť ze smíšených manželství přestoupili k židovskému vyznání formou neortodoxního giuru, (liberální, konservativní, či reformní) do českých židovských obcí rozhodnutím Pražského rabinátu, přijímáni být nesmějí. Já opravdu nechápu oprávněnost ortodoxie rozhodovat o neortodoxních Židech. Stejně tak, bych nechápala kupříkladu reformního rabína, který by chtěl rozhodovat o otázkách ortodoxie. Je to asi tak, jako by se katolík pletl do záležitostí protestantů. Je nanejvýš zarážející, že v neortodoxním prostředí českých zemí, maličká ortodoxní minorita rozhoduje o právech neortodoxní majority. Na druhé straně však nemůže nikdo očekávat od ortodoxního rabína, jakým pan Karol Sidon je, že by podporoval jakékoliv neortodoxní názory. Ve vší úctě k mému příteli rabi Sidonovi se domnívám, že by si české země zasloužily pluralitu, čili rabíny i jiných směrů než ortodoxie. Záleží pouze na místních obcích, zda-li si takové rabíny pozvou, či pro budoucnost vychovají. Je pouze na nás všech, abychom se sdružovali v takových komunitách, které vyhovují našim názorům, etice a svědomí. Pokud v našem prostředí takové komunity nenalézáme, musíme si je sami vytvořit. S respektem a úctou k názorům druhých můžeme vytvořit společenství, které se setká s ohlasem u mezinárodních židovských organizací.

                                            Sylvie Wittmannová

Jak se přihlásit

               Zájemci o přihlášení se k ŽLU vyplní přihlášku a odešle na adresu naší prozatímní kanceláře sídla: ŽLU / G+G, Čerchovská 4, 120 00 Praha 2

Přihlášku vlastnoručně podepište, nezapomeňte zatrhnout typ členství o které se ucházíte, podle platných stanov.

Jako přílohu Vaší přihlášky uvítáme, pokud nám sdělíte jak byste si představoval (a) Vaši účast na aktivitách ŽLU. Případně nám sdělte své další praktické možnosti jak nám pomoci.

Ja k platit členský příspěvek

               Roční členský příspěvek byl schválen v minimální výši 400 Kč pro výdělečně činné a 200 Kč pro ostatní.  Prosíme, zašlete Váš příspěvek na číslo našeho účtu u Bank Austria: 5957004 / 2700. Platbu můžete provést bankovním převodem, kde „Variabilní číslo“ je Vaše rodné číslo bez lomítka, konstantní číslo pak 558. Nebo poštovní poukázkou typu „A-V“ kde uveďte jako „Variabilní symbol“ Vaše rodné číslo bez lomítka, konstantní symbol je 559.  Zahraniční členové prosím uvádějte svůj datum narození pro naší identifikaci platby.

Neostýchejte se prosím zaslat i příspěvky vyšší, dle Vašich možností, neboť prozatím veškerá činnost ŽLU je hrazena z našich vlastních prostředků.

V nejbližší možné době Vás budeme informovat o naší nové adrese, kde hodláme zřídit i naši kancelář. Bohužel, nepodařilo se nám doposud najít vhodné prostory. 

Děkujeme za Váš zájem a těšíme se na spolupráci

Korespondence G—H      

Dopis paní G.

               Bezprostředně po skončení ustavující schůze ŽLU jsem dostal rozčarovaný dopis. Podstatnou část dopisu zde uveřejňuji spolu s mou odpovědí. Činím tak proto, že podobných názorů jsem vyslechl po shromáždění více.                                                                        

Milý Martine,

jsem naprosto zděšena, že jste nekandidoval. Chápu, že Vás k tomu asi vedly rodinné a osobní důvody nebo možná i nesnadná komunikace s některými zúčastněnými osobami (podle mého osobního názoru například Kuras), ale podle toho, co vím od S. o tom, co všechno jste pro uvedeni ŽLU v život udělal, jsem  přesvědčena, že bez Vás unie nebude a zajde na úbytě. Předpokládala jsem automaticky, že budete předsedou…Vím, že toho asi máte už plné zuby a v téhle chvíli se s tím nedá nic dělat, ale domnívám se, že jste pro unii naprosto nepostradatelnou osobou, alespoň v jejich začátcích, a jestli v ní začnou prosazovat své názory lidi jako A. nebo B., můžeme na všechno v klidu zapomenout.              G.        

Milá G.,

               částečně si rozumíme a částečně ne. Koukněte na to z nadhledu: Židovskou obec znáte. Oprostěte se od pojmu “obec”, protože to Vám vždy evokuje PŽO a naše současníky. Já mám na mysli židovství. Můžeme být jakkoli sekulární, ateističtí, špatně obřezaní a nevymikvovaní. Můžeme pochybovat o názorech současníků, o jejich chování. Ale určitě do té reality patří to, že židovství existuje, existuje dlouho, pro toho kdo věří bez výhrad, ať už je to Žid nebo křesťan, existuje od počátku a bude existovat do konce. Ten rozměr je stejně velký jako vesmír v našem současném vnímání jeho velikosti a ještě o něco větší. Prostě vůbec neuvažujeme o pojmu "zánik Boha". tj = zánik židovství. Dovedu si představit, že ateista, který chce být "kulturně" Židem, ale nejen on, může uvažovat asi takto: Někdy dávno před několika tisíciletími, se našel někdo, kdo se chtěl zviditelnit. V rámci "mediálních" možností své doby strhl na sebe pozornost, nějakým způsobem zaujal mnoho lidí a založil kult, sektu, náboženství. Na něj už se dávno zapomnělo. Třeba se jmenoval Adam, co já vím. Možná se s Evou v ráji trochu nudil a potřeboval odreagovat. Třeba to byl génius a vizionář. Třeba to byl první člověk v poklidně probíhajícím darwinistickém vývoji přírody, kterého napadl fenomén Boha a tím si poprvé uvědomil výlučnost svého člověčenství. Třeba ti, co po něm přišli, proroci, praotcové a pramatky, tento klub udržovali a rozvíjeli v duchu budoucích cimrmanových idejí. Možná to byl sám Cimrman a vědce teprve čeká překvapivé zjištění, že JdaCimrman se jmenoval pravým jménem Adam Jekutielles Jaroslav da Cimrman ben Gott (Evu do toho konceptu zařaďte Vy). A pro všechny to byl před 5760 lety jemný a hluboký intelektuální humor stejně, jako je to teď děsná sranda. Každopádně je to nyní již věky trvající nezbořitelná stavba plně srostlá s naším lidstvím.

               Z tohoto úhlu pohledu je liberální unie nedílnou součástí historie a budoucnosti. To, že vzniká právě teď, není vůbec žádná náhoda. Přirozenou cestou se Judaismus liberalizoval. Nelze hovořit o tom, co by bylo, kdyby. My pouze máme jistotu, že například v naší zemi bylo smeteno přes 80 procent Židů, našich předků - bez rozdílu vzdálenosti od ortodoxního těžiště Judaismu. A všimněte si prosím, co jsme za lidi: mezi aktivními "tvůrci" unie jsou lidé, kteří se narodili v období od závěru války až do konce padesátých let. A jsme podporováni lidmi starší generace, kteří si svoji příslušnost uvědomovali již v dětství před válkou a jsou tedy přímými nositeli předválečného židovského ducha v celé jeho rozmanitosti. Židovství v nás muselo nejprve znovu ožít. Nejprve jsme se museli narodit, vyrůst, stát se svobodně myslícími, abychom se mohli stát svobodně konajícími. Trvalo to čtyřicet let a teď je to prostě tady. A těch deset let navíc si (mimo jiné) vyžádal náš mylný dojem, že k liberalizaci dojde jaksi samovolně, když se liberální stane celá majoritní společnost. Byla to dlouhá doba? Možná, však víte, jak nám v té "obrodě" společnost pomáhala. Takže tady nejde o jednotlivce, jejich kvalitu, snášenlivost nebo nesnášenlivost mezi nimi. On Mojžíš byl taky normální člověk. Odpoledne (možná) hlasitě chrápal, v noci naopak nemohl usnout a toulal se po horách, neholil se, byl často nerudný a neuměl správně vyslovovat ř. Šíleně ho dožíral neustálý řev dětí a nerad nosil těžké věci: pak byl vzteklý a třískal jimi o zem. Spousta jeho vrstevníků ho nesnášela i pro jeho autoritářskou povahu. Můžeme fabulovat i jakkoli jinak. Stejně tak je nyní nedůležité, jakých povah jsme my jednotlivci. Jsme průměrní. Náš cíl je obnovit a posílit liberalismus v české židovské komunitě. Samozřejmě také s trochu zištným úmyslem - aby se naše židovství stalo přístupným i pro nás. Nikdo si za sto let nevzpomene, jak jsme se jmenovali. Nikdo si nevzpomene ani na to, že tu liberální judaismus na začátku XXI. století  jakoby znovu vznikal. Bude tady jeden judaismus v jeho trvalé barevnosti s věčnými hádkami o tom, kdo je správnější Žid, ale bude tady. Možná pak už všechny otráví rozlišovat mezi liberálním, konzervativním, ortodoxním, černošským … židovstvím. Možná naše děti budou Židy, možná ne. Každopádně už to pro ně nebude žádný zápas o vlastní identitu, žádné osobní vyrovnávání se s důsledky holocaustu. Bude to pro ně normální součást jejich života

               A pak je jedno, jak nahlížíme na své osobní vlastnosti. Můžeme být nevrlí jako Mojžíš. Ale musíme pracovat pro tento cíl. Bojíte se, že někdo konkrétní bude pracovat proti tomuto záměru? Pak bude „smeten“ z reprezentačního piedestalu stejně jako opatrně sneseme toho, kdo není dostatečně výkonný. Proto také vůbec nejde o to, jsem-li vysazen do nějaké výše postavené židle já osobně. Znovu opakuji: nikam jsem nezmizel, jsem tady.                                                                                             Martin Hron