Již ve chvíli, kdy se Mojžíš jako egyptský princ postavil za mučeného otroka, prokázal to, že není lhostejný k osudu ostatních lidí. Tím, že dokázal spatřit Boží přítomnost v hořícím keři, zase ukázal svou schopnost trpělivého pozorování světa kolem sebe. Když ho Bůh pověřil úkolem vyvést izraelský lid z egyptského otroctví, nejprve o sobě pochyboval, čímž dokázal, že mu nechybí skromnost a že nebaží po moci. Během čtyřicetiletého putování po poušti se vždy díval do budoucna a nikdy nebyl populistou. Říkal věci na rovinu a nesliboval nesplnitelné. Navzdory všem svým chybám a nedostatkům se z nich vždy dokázal za pochodu poučit. A když se naplnil jeho čas, svou moc, která mu byla svěřena, předal bez hořkosti svému následovníkovi.

Zbývá snad ještě otázka, koho bychom volit neměli. Zde bych si rád vypůjčil trefná slova Václava Havla: „Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.“

Přeji nám všem, ať se rozhodneme správně.

Rabbi David Maxa